Gramatika
Gramatika a typografie?
Co má k čertu společného gramatika s typografií? Ano, i takhle by se některý trapně extrovertní jedinec mohl ptát. Odpovídám: „Mnoho!“
Vezměte si zvláštní jev – vzdělaného návštěvníka Vašich stránek. Začte se do, jistě poutavého, obsahu a najednou bum, hrubice! Vím to z vlastní zkušenosti, že někteří lidé mají prostě hypertrofovaný smysl pro gramatickou a pravopisnou správnost čteného a libovolná chyba jim dokáže čtení pěkně znechutit.
Následující řádky by Vám měly přiblížit alespoň některé z nejrozšířenějších gramatických a pravopisných omylů, kterých se mnozí tvůrci webového obsahu dopouštějí. Určitě se ale nikdy nedostanete do fáze, kdy budete psát zcela bez chyb. Já se také děsím, kolik chyb se tu na webu roztroušeno povaluje, ale vím, že jsem udělal maximum pro to, abych jich maximum vychytal. To by mělo být i Vaším cílem.
Mě, mně
Je jen jednoho rozšířenějšího omylu, než tohoto gramatického evergreenu, ten si však nechám až na závěr. Vězte, že tvar mně se používá pouze ve třetím a šestém pádě. K lepšímu zapamatování napomáhají tvary zájmena ty. U něj totiž ve třetím a šestém pádě nastupuje na scénu forma tobě. Pamatujte si tedy, že tobě = mně. Ve třetím pádě je však mnohdy výhodnější použití tvaru mi.
Přechodníky
Jediná věc, která mne chrání před spravedlivým hněvem nad neschopností českých autorů používat přechodníky, je moje vlastní neznalost přechodníků. A zdá se, že v tom nejsem sám, narazím-li totiž na přechodník a ověřím si ho proti tabulce, většinou zjistím, že použitý tvar je nesprávný. Já jsem si pomohl snadno, přechodníky nepoužívám a jsem za vodou. Ale pakliže patříte do té sorty novodobých obrozenců, kteří chtějí přechodníky vzkřísit v plné kráse, tak s kříšením začněte ponejprve u sebe. Výborným a přehledným zdrojem ukazujícím tvary přechodníků je tato tabulka.
Viz
Spousta lidí si myslí, že „viz“ je zkratka. Nejsou však schopni podat odpověď na otázku, od jakého že slova. Věc se má tak, že ono slůvko zkratkou není, je mnohem spíše imperativem (rozkazem) slovesa „vidět“.
Můj, svůj
Problém! Velký problém, a to i pro mnoho profesionálních korektorů. Problematika těchto dvou přivlasťnovacích zájmen dalece překračuje meze tohoto článečku, takže jen jednoduše. Mluvíme-li o předmětu (subjektu), který náleží podmětu (objektu), používáme zvratné zájmeno svůj.
Petr spálil všechy své knihy (nikoliv jeho knihy).
Abysme, abychme, abychom?
Abychom a abyste, kdybychom a kdybyste. Takto a ne jinak vypadají správné tvary podmiňovacího způsobu. Paskvily typu by jsme, bysme, by jste jsou však bohužel stále dosti rozšířené. Takže přátelé, měli bychom ctít český jazyk. Představte si, že byste ho někdy mohli potřebovat.
Nenechte ji dále trpět!
Dostávám se k problému, který mne pravidelně zvedá ze židle. Bohužel se tak děje tak často, že mnohdy usínám s úpornou bolestí nohou od neustálého vstávání. Mluvím o čtvrtém pádu zájmena ona. Moudré knihy mluví o procentu chybovosti kolem deseti procent. To se však týče pravděpodobně na papír psaného projevu. Na internetu totiž toto procento závratně stoupá a nebál bych se odhadnout, že správně použitý tvar se vyskytuje v pouhé polovině případů. Zajímavostí pak je, že nejčastěji se tohoto omylu dopouštějí obyvatelé Prahy (nemohu si pomoci, je to tak).
Tak si pro jednou, čerchmanti, prosím, zapamatujte, že čtvrtý pád zájmena ona končí krátkou iotou. Navštívil bych ji. Pokřtil bych ji. Pochoval bych ji!
Děkuji, přátelé, to je všechno. Koukněte se, prosím, na odkazy, kde najdete spoustu zajímavých linků ke všem kapitolám mého krátkého pojednání o webové typografii.